Komentář Hořák
15. – 18.7.2021
Sestava:
Mervin – Jawa 250 (panelka)
Bullmen – Jawa 250 (panelka)
Alonzo – Jawa 250 (panelka) – pouze do sobotního oběda
Náčelník a Hořák – Jawa 350 (639 se side)
Fota Hořák, Mervin
1. den 104 km
Potkat jsme se měli u Mervinovýho na nové Nové už na 16. hodinu. S Náčem (celým jménem Náčelník Nerez) jsme tam dojeli o deset minut později a pochopitelně tam nikdo nebyl. Jak nám prozradil sám Mervin poté, co se vypotácel z domu, Alonzo prý přijel už v 15:45, a když viděl ty davy, pro jistotu zase odjel s tím, že se k nám připojí až cestou. Chvíli po nás se stylově s helmou na zrcátku dohrkal i Bullmen, čímž jsme byli všichni.
Nastartovali jsme až po předodjezdové kontrole v podání Áji, Irči a Honzíka. Brno jsme objeli z jihu, klasicky přes Otmarov, Ořechov, Ivančice, Novou Ves až na vyhlídku na Mohelenské hadcové stepi nad meandrem řeky Jihlavy. Zde jsme se měli sejít s Alonzem. Na tomto místě se kdysi fotila sestava motogangu i v roce 1998. Dnes tu s námi z tehdejších účastníků byli pouze Mervin s Bullmenem. Klopič i s Vrtulkou juniorem v současnosti čundry na mašinách podporují pouze pasivně.
Už na čtyřech strojích jsme pokračovali zajímavou (nejspíš) poznávací objížďkou do Kramolína, Vícenic a Třesova. Z mostu přes Dalešickou přehradu jsme pouze vizuálně zkontrolovali stav vody (uspokojivý) a kvůli rozkopané silnici další zkratkou přes Valeč dojeli až do Dalešického pivovaru. Ceny piva i večeře nám vyrazily dech!
Ještě jednou jsme se přesunuli zpět do Valeče, kde jsme si při průjezdu obcí okamžitě udělali jasno a pokračovali v načatém programu sice se znojemským pivem, ale zato po 24 Kč. Spali jsme na mýtině v lese směrem na Odunec. Náča měl pochopení a nejen, že nás džentlmensky nechal usnout, dokonce to zapažil i mimo doslech!
2. den 235 km
Ráno jsme znovu projeli Valeč a přes Dolní Vilémovice, Lipník a Ostašov zajeli do Výčepů, kde jsme si u rákosníka pořídili snídani. Dalšími navštívenými obcemi byly Lesonice, Domamil, Krasonice, Nová Říše, Telč. Odtud jsme jeli již známou silnicí přes Mrákotín do Studené. Zde jsme odbočili k severozápadu na Panské Dubenky, Počátky a Častrov, kde jsme se neplánovaně rozdělili, abychom se zase následně všichni potkali na benzínové pumpě.
Dalšími většími zdolanými obcemi byla Kamenice nad Lipou a Mnich. Tady jsme u památníku padlým partyzánům obdivovali množství krásných hub. Vůbec cesta přes Českomoravskou vrchovinu vždy stojí za to. Vesnice zpravidla tvoří jen pár baráků a mezi nimi se táhnou pole a pastviny, vrcholy kopců jsou zarostlé lesy a úzké silnice lemují letité aleje. Prostě ideální krajina pro max. rychlost Bullmenovy chrchle. Dál jsme jeli přes Černovice, Křeč a Chýnov. Tady jsme se napojili na frekventovanou státničku a posléze Tábor objeli po dálničním obchvatu. Přes Řevnov a Křivošín jsme konečně dojeli do Bullmenem doporučenýho městyse Sedlec-Prčice.
Pivovar Vítek tu sice byl, ale obsluha se k nám chovala víc než chladně. Ani rychlost nebyla její silnou stránkou. A pivo bohužel vypadalo stejně jak chutnalo. Po průjezdu Sedlčany a Nalžovicemi jsme u vesnice Cholín zdolali po mostě Vltavu. Mezi Novým Knínem a Mníškem pod Brdy jsme v Nové Vsi pod Pleší zaregistrovali muzeum „žlutýho cirkusu“, které jsme taky obratem v rámci podpory dvoutaktních strojů navštívili.
Jedna část muzea byla věnována výpravám Dana Přibáně a jeho kamarádů, druhá pak sbírce dvoutaktních aut, převážně Trabantů. Pro kulturní barbary Bullmena a Alonza byl na čepu kytínskej ležák, takže nakonec drobné zdržení nevadilo nikomu a aspoň jsme si po nepřesvědčivým prčickým zázraku spravili chuť.
Za Mníškem bylo třeba zdolat zalesněné pohoří Hřebeny. Sebekriticky musíme s Náčelníkem uznat, že se našli cyklisti rychlejší jak náš peklostroj. Naštěstí to bylo jenom ve směru s kopce dolů. Pokud by to bylo i naopak, musel bych Náčovi upravit jídelníček. I tak nás to nemile zaskočilo.
Za Řevnicemi jsme po mostě přejeli řeku Berounku a přes Lety znovu stoupali tentokrát územím CHKO Český kras k Mořině. Za ní už na kopci měly být ony Bullmenem vychvalovaný lomy. Byly, až na to, že zrovna touhle dobou zde probíhalo natáčení nějakýho filmu, takže jsme se do jeskyní nemohli podívat. Alespoň jsme si Velkou Ameriku a Mexiko obešli z části pěšky. Dost nás hnětlo, když jsme v lomu viděli potápěče a koupající se kompars a my se mohli akorát z poza plotu tupě dívat. Podle Bullmena se totiž dá tunelem projet až k vodě na Velkou a pak i dál na Malou Ameriku.
Zpátky v Mořině u píva jsme rokovali, co s nastálou situací. Rozhodli jsme se, že ráno zkusíme lomy pokořit znovu, na mašinách, lépe a radostněji. Od hospodskýho jsme dostali číslo na průvodce p. Karla Fouse: 602 884 259. Po několika staropramenech nám sdělil Mervin zajímavej postřeh: „Alonzo přestává mluvit jenom, když sedne na motorku.“ Tahle charakteristika byla velmi trefná a navíc docela pravdivá…
3. den 188 km
Ráno nás na mořinském hřišti probudil déšť. Na štěstí za hodinku pršet přestalo. Zajeli jsme tedy opět k lomům zkusit štěstí. Na kraji lesa jsme mašiny zamaskovali za stromy a pěšky vyrazili pokořit Malou Ameriku. Dolů k vodě jsme sešplhali jenom s Bullmenem a Náčelníkem. Místo plánované koupele jsme aspoň mohli obdivovat přítulný ryby. Bullmenem slibovanej vor, na kterým bysme se dokázali přeplavit až na poloostrov ke vchodu do jeskyně už pravděpodobně sežral zub času. Na Jawkách jsme sjeli ke vjezdu do funkčního lomu a pak konečně na snídani do hospody. Posilněni smaženými vajíčky jsme se ještě rozhodli zdolat hrad Karlštejn.
Chvilku po nás dojeli k penziónu i příslušníci, tak nám alespoň mohli pohlídat motorky. Nemá myslím smysl tohle královský sídlo blíže popisovat, stejně jsem toho přes neskutečný množství dalších čumilů mnoho neviděl. Znechuceni davem jsme Karlštejn zvolili za bod zvratu. Do Všenor jsme jeli přes Karlické údolí, bohužel točitou silnici v hlubokém zalesněném zářezu jsme si s Náčem na side nedokázali patřičně užít. Opět nás čekala Berounka, stoupání přes Hřebeny, tentokrát přes Černolice a Řitku a pak dál přes Bratřínov, Hvozdnice, serpentinami skrz Davle k řece Vltavě. Kolem vody do Štěchovic byla silnice na několika úsecích ve správce. Mezi Krňany a Netvořicemi jsme vjeli do dešťového mraku. Znovu jsme navlhli ve Václavicích zrovna, když se Alonzovi neplánovaně zastavila motorka. Dokonce se nám při hledání závady nabídl místní děda, který dřív v týnecké Jawě pracoval. Sebedůvěra ho opustila stejně jako nás ostatní poté, co Alonzo sundal pravej kártr a ohromil nás VAPE. Bylo to naštěstí jenom špatným kontaktem, protože jinak bysme byli asi pěkně namydlení. I tak ale pánovi děkujeme za nevšední ochotu.
Z Benešova jsme jeli na Vlašim, ovšem jen kousek za Chotýšany, odkud jsme museli kvůli uzávěře zkratkou přes les. Čekal nás tu i brod, který jsme ale všichni zvládli na jedničku. Další zastávku jsme měli v obci Roudný, kde slibovali zajímavou naučnou stezku o hledání a těžbě zlata. Bohužel jsme si ji z časových důvodů nechali na příště.
Obědvali jsme v Louňovicích pod Blaníkem, kde jsme zároveň mohli okoštovat místní pivo Špácal. Zde se s námi věren tradici rozloučil Alonzo a vydal se jako každý rok na sólo stíhací jízdu do Brna. Dál jsme projížděli Čechticemi, Mnichovicemi, až za Hulicemi jsme zastavili na kraji lesa u dálnice a šli se podívat na nedostavěný „Hitlerův“ most přes Švihovskou vodní nádrž. V lese byla spousta borůvek.
Za Nesměřicemi jsme vyjeli na nám z jiných let známou silnici kolem Zruče nad Sázavou na Čejtice, Hněvkovice, Kamennou Lhotu a Jiřice. Zde jsme se dočkali večeře a hlavně zaslouženýho Bernarda. Ke konci dne se již 639 zdaleka nechtělo, připisoval jsem to svírajícím se brzdovým destičkám na kotoučovce, ale nakonec to asi bylo rozhozeným odtrhem.
Spali jsme v přístřešku šaten fotbalového hřiště poté, co jsme ještě patřičně ztrestali Náčelníkem pořízený pivo Karlštejn.
4. den 163 km
Ráno sice nepršelo, ale byl silný opar a ještě větší kosa. Přes Humpolec a Větrný Jeníkov jsme se dostali do Jihlavy. Nejvíc asi trpěli oba jiříkováci, kteří si tradičně odmítli vzít na motorky rukavice. Abychom se rozehřáli a Mervinova panelka trochu chytla dech, navštívili jsme ještě u potoka Brtnice zříceninu hradu Rokštejn. Zde si Mervin vyzkoušel jízdu v side v zákazu vjezdu, čímž jsme zneklidnili při setkání na úzké cestě jednu cyklorodinku.
Naše cesta pokračovala přes Brtnici, Okříšky, Třebíč, Náměšť nad Oslavou až do Kralic. Někomu by se mohlo zdát, že jsme sem jeli schválně kvůli bibli kralické, ale my měli mnohem přízemnější přání: obědnat si proslavenej „kralickej“ řízek. Slabší kusy si ho dokonce musely zabalit a vzít domů! Dál jsme jeli přes Zakřany, Zbýšov a Ivančice s malou zastávkou pod Eifelovým železničním mostem poblíž Moravských Bránic. Nyní zde zůstala již jen nejsevernější část coby historická památka, hned vedle byl ale postaven a od r. 1978 dán do provozu nový železobetonový most sloužící podnes. Oba mosty se tyčí 45 metrů nad údolím vytvořeným řekou Jihlavou.
Poslední zastávka byla ze strategických důvodů v bratčickém pivovaru. Během konzumace jsme nechali vypršet mračno nad Výhonem. Z Bratčic jsme pak jeli po pokropeným asfaltu na Hrušovany, Židlochovice, Blučinu, Opatovice, Rajhradice a Otmarov do Kobylnic, kde jsme si s Mervinem a Bullmenem mávli naposled.
Letošní výjezd lze opět zhodnotit jako úspěšný. Sestava se stabilizovala na pěkným počtu pěti účastníků. Alonzo se tentokrát rozhodl s námi pobýt delší dobu, jen tak dál. Počasí nám rovněž vyšlo. Bohužel koupání jsme se, jako již tolikrát v minulosti, opět nedočkali. Tentokrát za to může ranní déšť a filmaři. Ani se stravováním jsme i přes zostřenou kovidovou situaci neměli potíže. Škoda, že jsme nemohli jet všichni sólo, ale Náčovu panelku ještě čeká vsazení motoru do rámu a výměna uložení pouzder kyvné vidlice.
Letos, stejně jako každej rok jsme zaznamenali řadu odpadlíků:
Básník – plánovaná dovolená s rodinou.
Kuře – letos zprovoznil dva ze svých strojů a úspěšně provedl nástrahami STK svou 250 panelku, pak ale zhodnotil tuto motorku nedostatečnou pro současnej provoz.
Laďa Žlučníkář – má svou panelku neustále v péči Majkla Pokornýho a hlavně díky jarnímu covid-výpadku ve vinárně i v pivotéce musí dohánět propad tržby.
Ondra Loos – zrovna v tomto termínu měl důležitou pracovní schůzku.
Marťas Kozák – nestihl na Stromu vyměnit řetězovou sadu a zdolat úskalí STK.
Dave Klopič – i když to letos vypadalo nečekaně slibně, nakonec dostala přednost rodina.
Technickej stav strojů byl vcelku uspokojivej až na Alonzem několikrát odkládanou výměnu sekundáru a děravou nádrž. Mervinovi panelka v závěru při sjíždění kopců Vysočiny taky dvakrát nadšeně nehrčela. U naší 639 jsem zjistil vyčvachtaný uložení některých trubek tažnýho side a hlavně úplně zničenej sekundární řetěz i s ojetým ozubením rozety. Dále jsem měnil obě ložiska v zadním kole, stejně jako metaloplasty v uložení kyvné vidlice. Takže nakonec byl vítězem v kategorii mechanik-zabiják překvapivě (světe div se) tichá voda Bullmen. Je poznat, že ten kluk kromě postavení baráku a montáže oken a dveří svede aj jiný věci! Držme palce, aby mu to vydrželo. I když nám letos nevyšlo slibovaný Slovensko kvůli špatné virové situaci, i tak ujetých 690 km je pozitivním příslibem snad i pro příští rok.
Hořákovo zadání na příští rok
Zdar kulišáci.Abyste měli za dlouhých zimních večerů nad čím přemýšlet a co realizovat, hodím Vám sem pár postřehů na vylepšení Jawek.Alonzo: teče nádrž, novej sec. řetěz (plus možná rozetu nebo sec. kolečko)Bullmen: kryt sec. řetězu, vyměnit v motoru PP 90, příp. vyměnit olej a těsnění v tlumičách
Mervin: totéž jak Bullmen v bledě modrýmNáča: podkuřovat Kuřeti, aby nemusel vytahovat ruky z kapes a motorka se mu sama zprovoznilaSamozřejmě ti, co od loňska buďto zapomněli číst nebo se na nějakou opravu tradičně vyprdli, si k těmto novým zjištěním přidají ještě ty starší. Já jsem zatím kotočovku promazal, vyměnil 3 spálený kontrolky, nasadil na palubovku nový silentbloky a vyměnil v uchycení side k motorce nějaký šrouby. Ještě mně čeká výměna uložení zadní kyvné vidlice a sec. řetězu+příslušenství. Taky toho není zrovna málo. Tak Vám všem držím palce a doufám, že na rok pokoříme buďto ten Zuberec nebo (pokud by byla covid situace stejně neutěšená jak letos) tak aspoň Šluknov.
Přeju Vám všem hodně km bez nehod, pro Bullmena aspoň, aby v průběhu roku nezapomněl, kam tu svou hujdu hnedle po výjezdu odstavil…
Hořák