Bílé karpaty
26. – 27.8.2022
Sestava:
Mervin – Jawa 250 (panelka)
Bullmen a Dominik – Jawa 250 (panelka)
Hořák – Jawa 250 (kývačka) a Pav 40
1. den 81 km
Sraz byl posunutej z historicky nedosažitelných 16:00 na 17:30 u Mervina. Takže jen pár minut po půl jsme byli všichni a mohli jsme vyjet. Tentokrát Bullmen zatížil svůj v poslední době nečekaně spolehlivej stroj dalším jezdcem. Důvěru dostal syn Dominik. Vyjeli jsme přes Blažovice, Zbýšov, zdroj nezapomenutelné vody Šaratice, Kobeřice, Nížkovice, Heršpice, Rašovice a Mouřínov. Prostě jsme vymetali ty nejzapadlejší díry vyškovskýho okresu tak, abysme se vyhnuli jízdě po frekventovaných silnicích. Protože bylo po dešti a nechtěli jsme riskovat průjezd Ždánickým lesem po nezpevněné komunikaci, kolem bučovického nádraží jsme dojeli do Klobouček a odtud přes pole jezeďáckou zkratkou do Vícemilic. Pak nezbývalo, než si do Nesovic zazávodit s kamióny na státničce. S Mervinem jsme s nimi vcelku drželi krok, ale Bullmenova dvěma jezdci zatížená vražda odmítala zvýšit nad svou obvyklou „kochací“ rychlost. Naštěstí se ale netrápila dlouho. Přes Mouchnice jsme to už do Koryčan měli kousek a zde jsme vyhlíželi místo, kde bysme mohli povečeřet.
Bohužel stále to nebylo ono. Rozhodli jsme se překonat hřeben Chřibů a zapažit to někde na jeho jižní straně. U chat Pod křížkem, kde jsme čekali na Bullmenovu naloženou skládačku, jsme museli řešit nečekanou závadu: přetržený lanko zadní brzdy. Je poznat, že se Bullmen vypracoval na hlavu vícečlenné rodiny, má pádnou nohu a v případě potřeby si neváhá řádně dupnout. S výměnou lanka jsme si samozřejmě kolektivně poradili, ale odjížděli jsme už za úplné tmy. Původním plánem bylo zakončit den ve srubu na Kameňáku, bohužel otvíračka byla pouze do 21 hodin a kuchyň už byla zavřená. Druhým pokusem byla chatová restauračka nad Čeložnicemi. Sem jsme skoro po slepu nakonec úspěšně trefili. Jen jednou nás to s motorkou při kličkování mezi dírami vyneslo do meze. Večeře sestávala z utopenců, hermelínů a plzeňskýho se starobrnem. Dokonce jsme dostali po zavíračce i načepováno do petky. Takový dokonalý servis v minulosti zajišťovával Dave Klopič. Spali jsme kousek nad hospodou.
2. den 288 km
Vstávání bylo neplánované, ale o to rychlejší, protože nás probudil déšť. Bleskově jsme se sbalili a přesunuli se do Čeložnic na autobusovou zastávku. Při zmírnění deště jsme se přemístili do Kostelce k rákosnické sámošce, kde jsme posnídali a znovu počkali, až přejde mrak. Rozhodli jsme se podívat tam, kde zrovna nepršelo. Proto jsme jeli přes Kelčany, Vlkoš a Milotice. Na úpatí Nákla byl skrz opar vidět vrchol Velké Javořiny, tak jsme se rozhodli ji pokořit. Od rána jsme sice čekáním ztratili 3 hodiny času, ale stále ještě zbývalo dost nato, abychom si výjezd dokázali patřičně užít.
Přes Ratíškovice a Vacenovice jsme se stočili zpět do Vracova a pak už jsme pokračovali dál k jihovýchodu po státní. Projeli jsme Veselím, kde jsme i dotankovali a pokračovali ke slovenské hranici. Čekaly na nás obce Blatnice pod Svatým Antonínkem, Louka, Velká nad Veličkou, Javorník a Nová Lhota. Lhota už je nejvyšší vesnicí na moravské straně hranice obklopená převážně pastvinami. Projeli jsme zástavbou a pokračovali stále vzhůru až na Kubíkův vrch, kde jsme konečně nechali motorky trochu zchladit a zároveň se mohli podívat, kudy jsme to vlastně od dnešního rána jeli. Z hlavního karpatského hřebene je totiž impozantní výhled na celé údolí řeky Moravy ohraničené na západě Ždánickým lesem a Chřiby, ze severu Vizovickou pahorkatinou v pozadí s Hostýnskými vrchy a z jihozápadu otevřená do Moravského pole, dnes hustě posetého věžemi větrných elektráren.
Dál jsme pokračovali po asfaltové silnici, která se postupně změnila v cestu hustými listnatými lesy. Z těch jsme se vynořili až v osadě Topolecká. Na první pohled byla poznat změna architektury staveb, množství investic a vůbec úrovně života v obci. Hlavní ulici zde tvoří kolem potoka a silnice různě roztroušená stavení oddělená od sebe poli a pastvinami.
Stará Turá je větší město nejen na místní poměry. Dokonce nás ohromili funkčním semaforem. Silnice na Nové Město nad Váhom už splňovala středoevropský standard, ovšem ve vesnici Lubina jakoby si to slovenští silničáři chtěli vynahradit. Z počátku nás nalákali čerstvě položeným asfaltem, ale se stoupající nadmořskou výškou asfaltu ubývalo. Naštěstí nad Cetunou se situace stabilizovala a k Holubyho chatě jsme už vyjeli po slušné cestě. Pěšky jsme zdolali stoupání k vysílači a následně jsme navštívili i vrchol Velké Javořiny (970 m.n.m.). V chatě jsme si dopřáli po kofole a pustili se do sjezdu bez motoru.
Nad Cetunou jsme odbočili z nám již známé cesty a přes několik svahových hřbetů a úžlabí sjeli až do obce Rybník nacházející se na silnici vedoucí k bývalému pohraničnímu přechodu Šance-Strání. Projeli jsme vesnice Moravské Lieskové, Dolné Srnie, Bošáca, Nová Bošáca a překonáním státní hranice jsme se dostali zpět na moravskou stranu Bílých karpat. Dál jsme pokračovali údolím potoka Hrubár až na Vysoký vrch, odkud už to bylo jenom kousek přes známou rekreační osadu Mikulčin Vrch na Vyškovec. Ještěže si Bullmen vyměnil to brzdový lanko, protože sjezd na jedné motorce i s Dominikem by jinak asi dobře neskončil. U rybníka v údolí Krátkovského potoka jsme se napojili na státní silnici a přes Starý Hrozenkov dojeli až k motorestu Rasová. Zde jsme poobědvali. Motorest jsme stanovili za místo zvratu.
Zpáteční cesta vedla zpět přes Březovou, Nivnici, Dolní Němčí a Hluk. Tím se Bullmenova pojízdná sbírka náhradních dílů dostala zpět do známých míst, odkud ji kdysi ještě nadějnej začínající motorkář Zdeněk, za mrzký peníz pořídil. Dál jsme projeli Uherským Ostrohem, Veselím nad Moravou a pak nám již známou cestou na Bzenec, Vracov, Vlkoš a do Kyjova. Protože už se stmívalo a znovu hrozilo zmoknutí, vzali jsme to na Strážovice, Archlebov, Žarošice, Dambořice, Velké Hostěrádky, Bošovice, Otnice, Újezd a přes Mohylu Míru do Prace, Ponětovic a znovu do Jiříkovic. Bylo asi 19:30, když jsme to u Mervinovýho mírně navlhlí rozpustili.
I druhý letošní výjezd lze hodnotit vcelku pozitivně. Sice jsme nejeli v tak velkolepé sestavě jako v červenci, ale i tak to mělo svoje kouzlo. V rámci možností jsme využili počasí, jak to jenom šlo, a prozkoumali jsme zajímavou část moravskoslovenského pohraničí. Škoda, že jsme si na výjezd nenašli víc volných dní, protože zejména zpáteční cesta k západu už byla převážně jenom o polykání kilometrů. Bylo poznat, že Mervinova Jawka po vyčistění nádrže opět pookřála, Bullmenova až na utržené brzdové lanko předvedla svůj standard a moja jela spolehlivě až na značné fleky od oleje v místech jakéhokoli zastavení. Později jsem přišel na to, že za to může povolené uložení zadní kyvné vidlice.
Ani po finanční stránce jsme si na tomto výjezdu rozhodně nemohli stěžovat. Od začátku prázdnin nám postupně slevnili benzín ze skoro 49 Kč na nečekaných 36,90 Kč/l! Jak nám ale ubyly výdaje za pohonné hmoty, tak nám zase vzrostly využitím restauračních zařízení. Ať už bývá současná situace spojována s postcovidovým útlumem nebo s válkou na Ukrajině, když bysme čekali na dobu, až to bude opravdu výhodný, nemuseli bysme se třeba vůbec dočkat. K naprosto dokonalému zážitku obou jiříkováků nechybělo ani zbytečný rozptylování v podobě vyžadování zastavení za účelem koupele, takže až na dešťové přestávky strávené po zastávkách, krátké procházky na nejvyšší kopec Bílých karpat a oběda jsme z mašin defakto neslezli. Dalším pozitivem této akce bylo zaškolování potomků s tímto způsobem trávení volnýho času. Doufejme, že jsme Dominikovi motocestování nikterak zásadně neznechutili a přenese získané zkušenosti a finty (převážně jak si sednout na Jawku, aby tě co nejmíň tlačilo sedlo) i svým dalším vrstevníkům…
Ostatní kluci se nepřipojili z různých důvodů:
Alonzo – soustavný nedostatek volného času, ale to už je asi setrvalý stav;
Básník – v rámci povýjezdovýho servisu vyměnil originální karburátor za indickou kopii a spojku panelkovou za kývačkovou, čímž zlepšil její funkci, ale zároveň přepojil relé z pod nádrže do nářaďové skříňky a tím mu motorka přestala dobíjet;
Náčelník Nerez – si vzpomněl, že zima bude krutá, tak místo panelky nakopl míchačku a pustil se do práce a o tom zbytku je asi zbytečný se bavit.
Ujetými 369 km jsme se v podstatě rozloučili s létem a někteří i ukončili sezónu. Uvidíme, co bude příště…