7. – 9.6.2024
Sestava:
Mervin a Honzík – Jawa 250 (panelka)
Bullmen a Dominik – Jawa 250 (panelka)
Hořák – Jawa 250 (bizon) a Pav 40
1. den 130 km
Sraz u Mervina byl na 16:00 a v rozmezí asi tří minut jsme se tu opravdu sjeli. Všichni vypadali odhodlaně a až namátkový výslech odhalil standardní nedostatky. Mervinovi se v průběhu roku nepodařilo sehnat pastorek náhonu tachometru a Bullmen se o to ani nepokusil, protože jeho tachometr přestal trucovat a z ničeho nic zase začal fungovat. Ovšem náhradní spojkový lanko do své výbavičky už nedoplnil. Pokud mu jeho stroj vypoví službu (a nikdo by se tomu ani nedivil), bude se holt muset pověsit na lanku třeba od plynu… Doufejme, že Honza s Dominikem si ze svých tatíků ohledně cestovní přípravy v budoucnu nevezmou příklad.
Naše motorky se rozjely dle očekávání k severu, takže oblíbenou trasou Moravským krasem přes Pozořice, Ochoz, Jedovnice, Lipovec, Rozstání, Nivu do Protivanova, odkud jsme kvůli objížďce odbočili na Ptení, Přemyslovice a Pěnčín.
Od ledna letošního roku je v benzínových stanicích v naší republice k dostání Natural 95 s 10% etanolu. Tato ekosložka nejenže výkon motoru zrovna nenavyšuje, ale dokonce údajně rozpouští některý druhy těsnění, leptá karburátory a její trvanlivost se počítá na kvartál. Tímto ohrožuje jak některé auta do roku výroby 2000, tak bohužel naše motorky. Kluci samozřejmě v Budětsku natankovali dle tradice Natural 95, tak su zvědavej, jak dlouho je ty jejich herky budou ještě vozit…
Dál jsme jeli lesem do Chornice, na Městečko Trnávku a přes Dětřichov u Moravské Třebové do Starého Města. Zde jsme zjistili, že hospoda u kostela nefunguje, navíc Bullmen odmítal svým zjevem znovu plašit piloty na přistávací ploše letiště, kde jsme spali v roce 2018.
Na večeři jsme zastavili až v Žichlínku, kde jsme dostali od jednoho strýca pozvání k noclehu na jeho dvoře. Po klasické konzumaci nakonec strýc vedl na svým kole peloton až k sobě. Dvůr byl příjemnej, velkej, a když jsme ještě na dobrou noc dostali každej lahvoňa Radegasta, myslím, že si nikdo nestěžoval.
2. den 244 km
Oč bylo večer veseleji, o to horší bylo ráno. Ne snad, že bysme se špatně vyspali, ale podařilo se nám o 1,5 hodiny zaspat. Kdyby nás strýc nevzbudil, asi bysme tam leželi doteď. Snídali jsme před supermarketem v Lanškrouně. Odtud jsme se rozjeli na Ostrov, Dolní Dobrouč, Verměřovice do Jablonného nad Orlicí, kde jsem zbytečně odmítl natankovat Natural 95. Zbytečně proto, že dál už jsme v Orlických horách benzín s vyšším oktanovým číslem nepotkali. Přes Těchonín a Mladkov jsme stále ještě klesali, ale pak už se začal ukazovat masív Orliček.
Za Českými Petrovicemi jsme po pěkných, ale úzkých asfaltkách překonali Zemskou bránu, projeli Bartošovicemi, kolem pevnosti Hanička, přes Říčky, Orlické Záhoří do Deštného v Orlických horách. Zde jsem konečně natankoval. Obědvali jsme v pivovaru za Olešnicí. Pivo chutné, ale ceny značné. Zkratkou přes Borovou a Českou Čermnou jsme konečně dojeli na parkoviště u Dobrošovské pevnosti.
Obratem jsme se připojili k jedné skupině zvědavců a po prohlídce srubu pomalu sestoupili do podzemí. Vstupné za osobu vyšlo na 180 Kč a jako bonus jsme nestihli instruktážní video, ale pokud jsme chtěli stihnout ještě navštívit Polsko, museli jsme dohnat ranní zaspání. Nutno dodat, že z této pevnosti se podařilo dokončit ze sedmi plánovaných pouze tři objekty. Po obsazení pohraničí na srubu „Můstek“ zkoušeli němečtí odborníci různé druhy munice, takže je objekt zvenčí docela poničený. Uvnitř je k prohlídce dokonce maketa protibetonové střely. Po úzkých schodech jsme sestoupili do asi 60 m hloubky a věnovali se prohlídce prostor ubikací, strojovny, nemocnice, muničních skladů a dalších, spojených chodbami, po nichž by vojáci vlastní silou dopravovali potřebné věci. Docela rádi jsme pevností „Zelený“ zase vylezli na čerstvý vzduch. Tento srub je unikátní tím, že ve střílnách jsou makety hlavních zbraní, bohužel jen ze dřeva. Tvrz „Jeřáb“ jsme nenavštívili, protože nebyl začleněn do základního okruhu.
Po návratu k motorkám jsme se vrátili zpět do České Čermné, kde jsme odbočili a přes státní hranici konečně zajeli do Polska. Projeli jsme lázeňské město Kudowa-Zdrój a silnicí „sta zatáček“ vjeli do Gór Stolowych. Klikatou cestu vroubila alej vzrostlých stromů, provoz minimální a v Karlówě po vyjetí z lesa nádherný výhledy na skály. Do Radkówa jsme zase sjeli do běžné zemědělsky obdělávané krajiny, jen kvalita silnice se nám zhoršila. Čím pěknější výhledy, tím horší cesta. Všichni jsme se shodli, že se silnice měla jmenovat raději silnice „sta hrbů“. U povrchového dolu nad Tlumaczówem Bullmen zastavil a prohlásil, že ho tak pálí zadek, že už dál nepojede. Do Sovích hor už nám zbývalo jenom 15 km, ale Bullmenovi už začínaly pomalu doutnat trenýrky. Stočili jsme to do Broumova, díky klášteru viditelnému už z dálky. Nad mým návrhem zadek rozplavat v Dolním Adršpachu v jezeře Jiříkováci jenom kouleli očima.
Nyní už jsme směřovali k jihu. Projeli jsme Polici nad Metují, Hronovem, Náchodem a zastavili jsme až u sloupu na památku bitvy mezi pruskými a rakouskými vojsky roku 1866 nedaleko Václavic. Znovu jsme pokračovali dál k jihu přes Dobrušku, Solnici až do Častolovic. Zde Mervin ve spolupráci s telefonem objevil fotbalové hřiště přijatelných parametrů, kde jsme zaparkovali právě včas, abychom se schovali před řádnou bouřkou. Jedinou vadou na kráse bylo slavení postupu místních fotbalistů. Někteří jedinci měli až obdivuhodnou výdrž. Pokud jejich přístup v konzumaci alkoholu je v přímé úměře s výkony na hřišti, zasloužili by si minimálně pozvánku do reprezentace.
Když jsme po druhé hodině vyklízeli pozice u výčepu, sice ještě pršelo, ale díky přístřešku nás to nijak nelimitovalo.
3. den 158 km
Tentokrát jsme stávali dle plánu. Snídaně v podání rybák a pár rohlíků, proběhla v Kostelci nad Orlicí. Zde jsem taky objevil a následně odstranil spády pravýho výfuku, kterej se s Bizonkem chtěl po Bullmenově vzoru loni na Manínské tiesňavě rozloučit. Takhle to dopadá, když potřebnýma vějířovkama zásobujete kamarádovu hromadu šrotu, zatímco vaše mašina strádá.
Po opravě jsme pokračovali na Choceň, Litomyšl, Poličku, Jedlovou a Hamry. Na chvíli jsme se zastavili na hradě Svojanov, kde jsme odhalili další z mnoha nedostatků Bullmenovic chrchle a to zbroušenej stojan. Tím pro Bullmena hrad ztratil veškerý kouzla a nerozveselily ho ani přítulný kozy.
Dalším hřebíčkem do pomyslné rakvičky záporů celýho výjezdu byl kopec Křetín-Sulíkov, kterej byl pro černou motorku skoro smrtící. Vůbec si nedokážu představit, na jakou rychlost by to kluci chtěli vyjet, pokud by si k snídani dali jenom o rohlík navíc?
Projeli jsme Kunštátem, Boskovicema a pak už po známé silnici přes Ludíkov, Sloup, Ostrov u Macochy, Jedovnice až do Křtin, kde jsme navštívili hospodu U Farlíků a spláchli prach silnice. Další zastávka byla až před Mervinovým v Jiříkovicích, kde jsme se rozloučili.
Celá akce koncipovaná jako předdukelský testování strojů a jezdců proběhla nad očekávání uspokojivě. Počasí nás nezradilo, a i když nám v sobotu večer přišly varovný SMS ohledně výrazných bouřek, ničím zásadním jsme neprojeli. Naše motorky projevily překvapivou odolnost a spolehlivost a až na povolenej výfuk Bizonka po třepání na polským asfaltu, jsme neřešili další poruchu. Celkem jsme najeli 532 km.
Počet jezdců sice mohl být vyšší, ale konečných pět zúčastněných taky není špatnej výsledek. Účast odřekli Básník kvůli plánovanýmu výjezdu na kole a málo fungující spojce, Alonzo má jinej program, Náčelník musí vydělávat a navíc motorce během dvou let nedokázal vyčistit nádrž, Maťas Kozák si stanovil podmínku, že s ním můžou jet pouze kluci na moderních japonských strojích, Dušan Zemánek v tomto termínu dusí obyvatele ČR kouřem na rodinném fichtlím výjezdu, opravář Majkl Pokorný nevěří technickýmu stavu své sportky, Laďa Žlučníkář prostě nejede a Dave Běťák se účastní jiné akce.
Z hlavních naplánovaných bodů jsme stihli splnit dva. Ten poslední, nejlákavější jsme si nechali kvůli posledním 15 km napříště. Jde o vlak naložený zlatem, kterej se ztratil na konci války při ústupu německých vojsk někde v Sovích horách. Dokonce jsem u Pavky dopumpoval kolečko a na pár cihel si nachystal igelitku. Tak schválně, jestli se nám to podaří příště…