22.-25.2.2018, Jizerský hory
Komentář Hořák
Po loňské odmlce jsme se konečně na Mikulášské besídce domluvili na termínu pro ZM 2018. Hlavním důvodem přestávky v každoročním běžkování byl zcela jistě abstinující Klopič. Ten s chutí k alkoholu přišel i o potřebu prohánět svoje prkýnka po zasněžených horách. A adekvátní náhradu za Dava prostě nemáme…
Start akce byl jako již tradičně z Hlavního nádraží. Jen po změně v původním plánu se nejelo již odzkoušeným rychlíkem ČD, ale RailJetem. Cesta probíhala bez problémů až do příchodu průvodčího, který nám celou sestavu nekompromisně vysypal na perón. Nezbývalo, než se vrátit na Hlavák a udělat to lépe a radostněji. Cestou se konzumovalo pivo z Tomazovy bečky. V Pardubicích se otestoval nový minipivovar ve vestibulu nádraží. Další posun v harmonogramu udělala až paní, která spadla pod vlak. Tímto se doba mýho setkání s partou ZM v Liberci posunula až na 14:30.
Už společně jsme vystoupili v Hájích u Oldřichova. Po sněhu ani památky. Návštěvou místního pohostinství se situace nezlepšila, takže nezbývalo, než vyrazit vzhůru. A pěšky! Nad rozcestím už jsme nasadili lyže a ve světle čelovek pokračovali do hospody na Nové louce. Zde jsme byli obslouženi vysmátým číšníkem, seznámili jsme se s dvěma tydrama a jedna z nich nás už půl hodiny před zavíračkou, tzn. Ve 20:30 vykopla. Sjeli jsme proto do Bedřichova, kde jsme v hotelu Jelínek očekávali Sáďu. Věnoval se nám sám majitel podniku, dřív aktivní sportovec. Kluky ale spíš zajímala posila na baru Klárka, s níž jsme posléze provedli test slivovic. Rozmrazovač Dava Auweisa jednoznačně vyhrál.
Noc jsme prožili ve stanu ještě ze závodů, kde jsme se vyhnuli alespoň větru. Teplota klesla na -12°C. Snídaně proběhla opět v klidu v hotelu Jelínek za sledování naší repre na mistrovství v hokeji. Po výprasku 0:3 od Rusů nezbývalo, než opět naběhnout do stopy.
Za slunného počasí jsme znovu minuli Novou louku a vystoupali až na Smědavu, kde jsme obědvali. Odtud už to bylo na Jizerku, kde jsme plánovali přenocovat, coby kamenem dohodil. Zkušeně jsme obsadili hned první chatu, tzv. Pašákovnu a objednali s úmyslem nenechat se vytlačit. Na noc hlásili -22°C a bylo třeba nabrat odvahu a teplo. Příjemně překvapil nový člen týmu David Legner, který ovládal nejenom hru na kytaru, ale taky na basu. Díky tomu jsme si mohli postavit stany v závětří chalupy a někteří slabší jedinci též mohli přespat na podlaze výčepní místnosti.
Ráno jsme stany ani nebalili a vyrazili se svou Sněhurkou nalehko na 30 km okruh. Jen počet trpaslíků se nejspíš kvůli povolené disciplíně neustále snižoval. Nejdřív jsme přišli o Laďu Žlučníkáře a Sáďu. Laďa si zlomil hůlku a poté, co za pomoci izolepy a stanových kolíků provedl nouzovou opravu, jeli se Sáďou radši k Protržené přehradě. Macek Kozák po desetileté pauze, kdy při stěhování potratil běžkový boty, teď sice boty za mrzký peníz od Sada koupil, ovšem nestihl je rozchodit a s puchýřem se radši odbelhal k prohlídce muzea.
I když bylo celý den zataženo, větrno a přes Jizerky chodily sněhové přeháňky, zdolali jsme nejvyšší horu pohoří Smrk a následně pokračovali po polské straně Velké Jizerské louky až do hospody, kde jsme si objednali „náčník“ na slano. Šlo v podstatě o beleš s houbovou náplní, olivou a kečupem. Kromě chuti zde bylo výborné taky možné placení v korunách. Ještě před návratem úpatím Bukovce na jizerskou pláň jsme v osadě navštívili restauraci „Spálená pila“, kde nám Sněhurka domluvila doplnění tekutin v podobě Frýdlantského piva Albrecht. Další program byl opět na Pašákovně ve včerejším duchu. Teplota v noci klesla opět na rekordních -23°C, ovšem dle informační tabule zde není problém, pokud sleze až k -42°C.
Ráno jsme dorovnali útratu, sbalili stany a už opět za slunečného mrazivého počasí projeli osadou a pak kolem silnice na Kořenov. Zde exceloval Laďa Žlučníkář, když po upozornění od dvou paní na vyčnívající šutrák, při sjezdu s kopce právě na tomto kameni svou jízdu zakončil skobičkou do sněhu. Na kořenovském nádraží jsme ještě proběhli muzeum ozubnicové železnice a vlakem s malou zastávkou v Pardubicích pro bahno se zase vrátili na jižní Moravu.
Akce proběhla jako vždycky v optimistickým duchu, nečekaně optimálních zimních podmínkách a silné sestavě. Však na dotaz Davea Klopiča k Mackovi Kozákovi, zda by jel i za rok, odpověděl: „Neříkám tak ani tak, ale za rok vám na to seru.“ Tak uvidíme…
