13.-16.2.2014, Kralický Sněžník
Komentář Hořák
Sešli jsme se na Hlavním nádraží v 5:20 v počtu tří. Kromě mě tu byl i hlavní propagátor a organizátor akce Dave Klopič a jeho pravá ruka z rodných Milešovic Laďa Žlučníkář. Aby nám cesta líp ubíhala, likvidovali jsme zásoby piv. Čekaly nás tři přestupy: v České Třebové, Ústí nad Orlicí a v Lichkově do autobusu. Z něj jsme vystoupili na konečné v Horní Moravě.
Sedačkovou lanovkou jsme vyjeli vzhůru na Slamník. Zde už bylo konečně sněhu tak, aby šlo alespoň trochu běžkovat. Po hřebeni jsme přejeli na Stříbrnickou a k chatě Horské služby, kde jsme lyže i s batohy schovali do křoví a jen nalehko zdolali Kralický Sněžník (1424 m. n. m.). I když bylo celý den krásně jasno a slunečno, na vrcholu vál studený vítr a vše bylo schované v mracích. Na slunci mohlo být tak do 5°C, ale ve stínu sníh držel. Při vyzvedávání schovaných věcí jsme se potkali se skupinkou polských děcek, které měli problémy s orientací. Dave je ohromil svou angličtinou a ukázal jim cestu na Kladskou bránu.
Kvůli brzkému stmívání jsme se rozhodli dnes přespat u chaty Návrší. Dave sice původně plánoval, že bysme to zvládli až na Paprsek, naštěstí jsme mu to v pudu sebezáchovy dokázali rozmluvit. Když jsme pak viděli, co by nás čekalo, opožděně jsme si k tomu nápadu gratulovali.
V jídelně jsme si nejdřív objednali polívku a pivo, pak ještě několik dalších piv a guláš. Poté Dave vylovil ze své krosny flašku slivovice a začala družba. Správce a obsluha byly z Vyškova, tak jsme po několika přípitcích odhalili několik společných známých. Když holky viděly, jak se nám to rozjíždí, radši se zdekovaly do vířivky a sauny. Nebudu zabíhat do podrobností, ale myslím, stačí prozradit, že nakonec jsme si Šeráka čepovali sami a flašku slivovice jsme zdárně skolili. Ven jsme se potáceli až po druhé hodině ranní, kdy nám Dave ukazoval, jak se tancuje v misce na psí žrádlo.
Kluci si někde postavili stan, ale viditelnost a hlavně pohyblivost na namrzlým svahu byla nejen alkoholem snížena někam k nule, tak jsem se je ani nesnažil hledat. Protože v noci přišla sněhová přeháňka, zalezl jsem i se svými věcmi do sauny. Zde můj péřák nasál veškerou vlhkost z ovzduší, takže všechny následující noci jsem si zimy užil do sytosti.
Ráno jsme se posbírali a vyrazili zpět po žluté turistické značce k Adélině prameni. Od lesní kaple Panny Marie jsme šli kousek pěšky, ale po asi třech kilometrech jsme radši pokračovali na lyžích. V lese bylo sněhu opravdu málo, ale na otevřené a rovné cestě se jet dalo. Další pěší úsek nás čekal v okolí Kladské brány. Z Černé rokle jsme již ale opět pokračovali na běžkách. Nejhorší bylo stoupání od Medvědí boudy.
Na Paprsku jsme se setkali s Tomem Loulou a Sadem. Ti zde na nás čekali už od oběda a aby jim nebyla dlouhá chvíle, ještě se šli nalehko proběhnout na Malý Schengen. Oba vyrazili v našich stopách už včera odpoledne, přespali ve Starém Městě pod Sněžníkem a ráno se vyškrábali po turistické značce až na chatu. Noc jsme přečkali v párty stanu hned vedle hotelu. Davův stan totiž utrpěl drobnou, nicméně podstatnou újmu, když v předchozí noci nezvládla vysokohorskou zátěž jedna z tyček. Takto nám u správce Dave vyjednal náhradní přístřeší.
Ráno jsme se rozloučili se třema klukama, co s námi sdíleli nocleh ve stanu a teď mířili nazpět do Králík. Projeli jsme si nalehko 17 km dlouhou trasu na Velký Schengen, dali v Paprsku ještě oběd a dál pokračovali už se všemi věcmi po červené turistické značce na Ramzovou. Už asi kilometr před Petříkovem jsme museli kvůli nedostatku sněhu jít pěšky.
Na Ramzové jsme obsadili hospodu hnedle u železniční stanice a sledovali, jak dopadne rozhodující zápas naší hokejové reprezentace o postup na zimní olympiádě. Skončilo to dle očekávání, Švédi nezklamali, takže nás ten debakl ani moc nepřekvapil. Jen Dave Klopiče výsledek rozčílil natolik, že se po dopití Holby rozhodl, že ještě dnes pěšky zdolá Šerák. I když jsme mu to rozmlouvali, nelenil a vyrazil.
Spal jsem sám v přístřešku vedle hospody, kluci o pár metrů dál nedaleko restaurace Kaťuša ve stanu. Zde jsme se taky ráno sešli, abychom načerpali síly a dohodli další postup. Protože Klopič už na nás čekal v chatě Jiřího na vrcholu, vyjeli jsme kopec lanovkou za 170 Kč na osobu. Když Laďa slyšel tu částku, podlomily se mu kolena.
V chatě jsme se střetli s poněkud namrzlým Davem, kterej se ale po zdolání polívky a několika piv vrátil do normálního rozpoložení. Venku se od včerejška dost ochladilo a vál prudký a sudený vítr. Ale ani to nám nezabránilo ve zdolání Keprníku a Červené hory. Pak už následoval pohodový sjezd do Červenohorského sedla. Zde jsme se s Jeseníky rozloučili stylovým Šerákem a přímou linkou autobusem se vrátili zpět do Brna.
Letošní akci jsme všichni hodnotili kladně. I přes počáteční obavy z nedostatku sněhu jsme si nakonec zalyžovali dostatečně. Míst, kde jsme lyže využít nemohli naštěstí nebylo mnoho. V podstatě nad 850 m. n. m. se se sněhem dalo skoro jistě počítat. Škoda jen, že Sad s Tomem s náma nevyjeli už od čtvrtečního rána. Dalším drobným nedostatkem byla náročná cesta autobusem zpět. Na tu letošní bídu nám jinak včetně počasí všechno vyšlo.
