11.-13.3.2011
PÁLAVA
Letos,stejně jako každým rokem,vycházel ZM až na konec zimy. Původně jsme sice měli v plánu uskutečnit ho nejpozději v únoru,ale jako obvykle to nevyšlo.Nakonec nás to ani nemrzelo,protože sněhu letos nebylo skoro nikde.Asi proto Mervin navrhnul zdolat Pálavské vrchy.Nakonec jsme na tomto termínu objevili i spoustu pozitiv:nemuseli jsme si hlídat běžky,nebylo třeba se obávat omrzlin,propadnutí pod led nebo pronásledování polárními liškami,vlky či medvědem.Spíš jsme se snažili dostatečně dodržovat pitný režim a hlídat obličeje před ostrým jarním sluncem.Asi právě kvůli této pro ZM nezvyklé změně jsme se letos účastnili pouze dva.
Díky tomuto počtu jsme využili nabídku Áji,která nás obětavě odvezla rodinným hrkačem značky Ford až do Strachotína.Protože už se blížil večer,slunce zapadalo a teplota klesla pod 10°C, přeběhli jsme po hrázi do Dolních Věstonic,kde jsme na návsi v restauračním zařízení nad mapou dolaďovali poslední detaily.Když nám do plánování začala hrát dokonce živá muzika,rozhodli jsme se využít kulturního zážitku a k potěše vlastní a paní vrchní jsme odchod poněkud posunuli.Ti dva sice nebyli zrovna Rokec Ivo Pešáka,ale bigbít byl ucházející nejen díky Budvárku.Původní plán přespat na hradě jsme nakonec přehodnotili a po ohníčku a večeři jsme to zapíchli ještě na úpatí lesa.
Ráno jsme se na Děvičky konečně dostali.Obloha byla skoro vymetená a ze zříceniny byl svěží pohled na bližší i vzdálenější okolí Novomlýnských nádrží.Překonané převýšení tříset metrů hovoří jasně.Cestou k vysílači na temeno Děvína jsme obdivovali kvetoucí sněženky.Dál jsme pokračovali do Soutěsky,kde vyvěrá pramen.Odtud jsme se ještě vydali prozkoumat Martinku-zajímavé skalisko,kde dřív i údajně stávala tvrz.Z té jsme tam ale už nic neobjevili.Kochali jsme se tak důkladně,že jsme se navzájem ztratili.Objevili jsme se až v Klentnici.V hospodě naproti kostela si k nám přisedl místní stařík a povyprávěl,jak se do vesnice po odsunutí Němců po válce dostal a jak to chodí na šachtě.Dřív se totiž živil coby horník v OKD.Posezení bylo příjemné,my ale měli před sebou ještě dlouhou cestu,tak jsme se rozloučili a pokračovali v dobývání hradů.Teď byl naším cílem hrádek Sirotčí.
Vzpomněli jsme na film Třetí skoba pro Kocoura a porovnávali skutečnost se scénářem.Jeskyni jsme sice nalezli,ale tam by se neschovala ani myš a z provazové lávky zbyly jen čtyři do skály zatlučené roxory.Spíš jsme obdivovali hradní studnu.Pozdní oběd jsme si uvařili na okraji Milovické obory.Tu jsme museli na cestě do Bulhar zdolat.Za opakovaného přelízání přes ploty se nám to nakonec podařilo.Mervin se sice na jednom místě pokusil plot dokonce podlézt,ale nakonec si to rozmyslel.Do vesnice jsme překvapivě trefili a už ve 21 hodin jsme si dávali zasloužený pivko.
K večeři mě Mervin opět udivil,když si začal ohřívat svou už třetí konzervu fazolí.Nutno dodat,že zdaleka nebyla poslední.Spali jsme nedaleko stavidla lednického náhonu,stejně jako včera bez stanu.Mervin zdejší oblast dobře znal a proto se poctivě snažil celou noc přehlušovat pískání případných komárů.Když ráno zvesela a odpočatě lezl ze spacáku,docela jsem mu záviděl.K Náčelníkově virtuozitě mu pravda ještě něco chybělo,ale talent a píle se mu upřít rozhodně nedá.
Nejprve cesta vedla po hrázi Dyje,postupně jsme odbočili do lužního lesa,kde jsme obdivovali díla bobrů.V Lednici jsme si dali zdravotní pivko,které pravda nebylo z nejlevnějších.Pak jsme pokračovali kolem zámku k Janovu hradu.Podivovali jsme se nad ohromnými starými duby,které byly většinou plné děr tesaříka.Dokonce jsme z dálky zahlédli i slavný Minaret.
Janův hrad není zřícenina v pravém slova smyslu.Jde o renesanční napodobeninu tvrze,která byla postavena až koncem 19. století.Údajná pevnost se nachází na poloostrově ležícím mezi korytem staré a nové Dyje.V součastné době je to oblíbené turistické místo výletníků z širokého okolí.Uzavírají se zde také svatby.
Poslední úsek cesty do Břeclavi zaujal Mervin nejen mě,ale i spoustu dalších turistů a cyklistů svým tzv. čapím krokem.Sice se celý víkend krmil fazolemi pro lehčí došlap,ve finále ho ale zradily botky.Zmotivoval ho až pár ostraváků,kteří nejen,že nás napojili kořalkou,ale hlavně nám poradili polohu nejbližší hospody.Doplněním provozních tekutin,hlavně teda piva,si Mervin sliboval nápravu k normálnímu způsobu pohybu.Nutno prozradit,že marně.“U zlomené brusle“ stál Kozel 11° pouhých 19,-Kč!Nejen to je důvod,proč se sem na jižní Moravu zase někdy podívat.
