Komentář Káťa
Termín: 24. 10. – 26. 10. 2008
Místo: okolí Poličky, Nedvědice, Výr…
Na letošního podzimního Mervina se po jeho vyhlášení přihlásilo spoustu turistiky chtivých jedinců. Poté, co se ovšem manažerem akce stal Hořák, a podzimní Mervin byl na webu prezentován jako Podzimní výšlap s Hořákem, se několik bojácných jedinců opět odhlásilo a přitažlivost akce už se nepodařilo zvýšit ani přes Lukinův dobrý marketing, kdy se ji rozhodl spojit turistiku s pivem, a jako cíl akce vybral Poličku. S blížícím se datem odjezdu a snižující se venkovní teplotou začal další odliv účastníků. Někteří se po pohledu na rtuť teploměru rozhodli vsadit na jistotu, a jeli se v pátek odpoledne projet po D1, v tomto případě byla šance, že se jim podaří dostat včas do Brna a stihnout ještě nějaký vlakový spoj do Poličky, téměř nulová. Do vlaku směr Polička nás nakonec z původního počtu 10-15 lidí nastoupilo 5.
První zádrhel nastal ve Svitavách, kde jsme se dozvěděli, že je na trati výluka a budeme dále pokračovat autobusem. Nádražní hala, ve které jsme měli na další dopravní prostředek čekat, byla opravdu útulná a přímo vybízela k nějaké veřejné produkci, čehož hbitě využil Lukin, a rozhodl seznámit nejen nás, ale i zbytek cestujících, s intelektuálně laděnými texty svého oblíbence Záviše. Jeho snaha ale nedošla uznání, z pohledu spolucestujících bylo znát, že v tomto kraji zřejmě nemají smysl kulturu, a ani Lukinův nadšených komentář, že jde o hvězdu českého pornofolku, v nich nedokázal vzbudit patřičnou úctu k Mistrovi.
Poté nám České dráhy přistavily autobus, který, pravděpodobně u příležitosti právě probíhajícího výročí vzniku republiky, připomínal časy tatíčka Masaryka, a jelo se dál směr Polička. Tam už nás vítala místní pohostinství s Lukinem očekávaným pivem nesoucím název města. Na posilněnou jsme se stavili v místním hostinci a chtěli pokračovat dále v cestě, ale při placení nastal malý problém, protože Hořák zjistil, že pivo stojí 13,50 a odmítl toto útulné zařízení opustit. Naštěstí se nám ho podařilo dostat ven a mohli jsme jít nocovat.
Druhý den jsme ráno vstali a vyrazili po červené směr Svratka. Po cestě jsme zavítali do příjemného hostince na Luckém vrchu, ke servírovali domácí likéry, zejména bych ocenila ten s názvem Lucký vánek. Pivo už zde zřejmě tak levné jako v předcházející krčmě neměli, protože ani Hořák neměl problém vstát a odejít. Cestou nás čekalo příjemné překvapení v podobě spousty hříbků, které Lukin začal okamžitě sbírat. Když jsme ho upozornili, že je bohužel opravdu nemáme kam dát, s nepřítomným výrazem odvětil „ Nevadí, i kdybych je měl všechny vyhodit, tak je tu nenechám“ a vrhl se do lesa pro další kousky. Před příchodem do Svratky jsme si pak z Lukinova úlovku udělali večeři s různými houbovými variacemi: gulášová polévka + houby, slovácké fazole + houby, slivovice + houby,….
Navečeřet se ještě před příchodem do Svratky se ukázalo jako dobrý tah, protože zvyky zdejších hospodských jsou trošku zvláštní. Charakteristickým rysem všech zdejších hospod je šetrnost majitelů, kteří šetří nejen na teple, ale i na osvětlení, takže všechny restaurace vypadají vpodvečer zvenku jako 10 let zavřené. Dalším znakem je jídelní lístek, který si zřejmě stáhnou z internetu, rozhodnou se udělat pouze jedno jídlo, a na zbytek se tvářit, že něco takového v životě neměli a dostalo se to do lístku nedopatřením. Nakonec uspěl pouze Macek se smaženým sýrem. Ostatní lákavá jídla nám hospodský zapřel a propagační materiály lákající ke konzumaci některých specialit se dokonce rozhodl chránit vlastním tělem, aby bylo jasné, že něco takového nám rozhodně nepřinese. Zřejmě měly sloužit pouze jako dekorace, což jsme my prosťáci z Brna nepochopili. Poté, co Hořák zjistil, že čaj stojí 17 Kč, což považoval za sprosté vykořisťování, jsme hostinec opustili a šli hledat místo k přespání. Na výběr byla samá přívětivá místa, jako U Nebožtíka nebo U Žida. Noc jsme přečkali opět v pohodě, ovšem zprávu, že se mění čas a můžu si tu zimu užívat o hodinu déle, jsem považovala za sprostý výsměch.
V neděli jsme ještě navštívili Devět skal a vydali se směr Nové město a zpět domů. Cesta probíhala v rychlém tempu, Hořák nám ji ještě zkrátil poučnou přednáškou na téma „Využití sociálního výrazu v obchodní praxi“, kterou ukončil praktickou ukázkou v restauraci Maršovská rychta, nutno dodat, že neúspěšnou, protože servírka jeho nakvašený výraz doprovázený poznámkami o předraženém pivu docela úspěšně ignorovala a pivo Hořákovi o vytoužených 50% nezlevnila.
Jinak se výšlap myslím povedl, nutno říct, že Hořák zdaleka není takový ras, jak se o něm říká, o čemž svědčí fakt, že jsme se domů vrátili v pořádku a v dobrém fyzickém stavu. A až příště uvidíte pozvánku na akci Podzimní Hořák, určitě se nemusíte bát se přihlásit.