komentář Dave
Datum: 9. 8. 2008 – 12. 8. 2008
Mervin – Jawa 250 panelka
Bulmen – Jawa 250 typ neidentifikovatelný (papírově i opticky)
Mrazík – Honda Shadow 600
Dave – Jawa 250 kývačka
Hořák – Jawa 350 bizon
Básník – MZ 250
Macek – Suzuki V-Storm 600
Troufám si tvrdit, že letošní akce roku, Motorky 2008, opět našla svůj ztrácející se lesk. Možná je toto moje subjektivní tvrzení částečně ovlivněno tím, že jsem si letos pořídil nový stroj Jawa 250 Kývačka a z výletu jsem byl naprosto nadšen. Po třinácti letech jsme se nemuseli s Mervinem mačkat na jedné mašině. Ale myslím, že i ostatním účastníkům několikadenního výjezdu se akce líbila.
Vyjeli jsme podle plánu ve středu 20. srpna po práci. Podle plánu se výjezd neobešel bez tradičního zpoždění, tentokrát 2 hodiny. Přesně to odhadl Hořák, který s námi ve středu nevyjížděl, ale v šest večer nás přišel vyprovodit, i když jsme měli podle propozic vyjíždět už ve čtyři. Tentokrát to ztroskotalo přímo na šéfovi Mervinovi. Když jsem ve čtyři dojel do Jericha, našel jsem ho u mašiny, jak si rve vlasy (ty co mu ještě zbyly). Nevěděl, kam dřív skočit. V práci tradičně nestíhal, měli jsme právě vyjíždět a mašina potřebovala nový relé. Nakonec se opravdu zbláznil, sedl do auta a před němými zraky všech přihlížejících odjel. Za hodinu a půl nám ho již v očividně lepším psychickém stavu přivezla Ája (zřejmě po terapii na cestu dostal šálu a sjezdové hole). Mezitím jsme se my ostatní nabalili, probrali trasu a stavy našich strojů. Vyjížděli jsme v počtu Mervin, Bulmen, Mrazík, Laďa a já na čtyřech strojích. Když označím stav strojů za žalostný, bude to ještě velmi optimistické tvrzení. Týká se to stavu úředního. Mervinova mašina: technická způsobilost 0, Bulmenova mašina: technická způsobilost 00, moje mašina: technická způsobilost perfektní, ovšem značka 0. Jediný kdo držel prapor byl Mrazík, který měl mašinu v pořádku. Naše mašiny byly samozřejmě po praktické stránce taky v pořádku, což ukázala i celá akce, nicméně orgáni by s námi asi pěkně zacvičili. Jediný, kdo by vyvázl se zdravou kůží, by byl Bulmen, protože mám mašinu pro jistotu psanou na mrtvolu. Na Bulmena si totiž hned tak někdo nepřijde, což dokazoval celou cestu 🙂
Plán trasy počítal s projetím hraničního pásma směrem na západ. Vzali jsem to přes Miroslav, kde jsme si dali večeři. Následně jsme přejeli jen do Horních Dunajovic, kde jsme zakufrovali nejdřív v hospodě a následně na vodárně. Bulmen si našel absolutní rovinu a mohli jsme přenocovat. Pokračovali jsme přes Vranov nad Dyjí a Podhradí nad Dyjí. Následně ukazoval svoje navigační schopnosti Laďa. Pendlovali jsme přes hranice z Česka do Rakouska a opačně po cestách, který ani nebyly v mapě. Nutno říct, že rakouské cesty které nebyly v mapě měli kvalitu našich silnic třetí třídy a vyšší. Na naší straně jsme ještě navštívili Slavonice a potom jsme vyjeli až u Nových Hradů. Novohradské hory jsme si náležitě vychutnali, i když Bulmen měl patřičný respekt. Vzpomínka, kdy ho mašina nechala ve štychu v nejméně vhodnou dobu, byla ještě živá. Bulmen usiloval o to, abychom jeli pozdravit jeho zachránce pana Hronka do Benešova nad Teplou, ale Laďa nás nechtěl pustit na dohled od hranice. Na moje naléhání jsme navštívili nejzazší vesnici v Novohradských horách Pohoří na Šumavě. Dále jsme putovali po rakouské straně a hranici překročili trošku komplikovaně v Horním Dvořišti. Když jsme přejížděli čáru, Mervin podotkl, že by nás na stejným místě ještě před 20 lety všechny zastřelili. Pak jsme se vydali do Vyššího Brodu a k Lipnu. Přespali jsme po dobré večeři ve Frymburku. Následují den jsme se vrátili na hráz v vzali to podél hranice pod Lipnem. Je to bohem zapomenutý ale nádherný kraj. Cesty špatné, ale co čekat od oblasti, kde od druhé světové nikdo nebyl… S Bulmenem jsme usilovali o výstup na Plechý, ale Mervin odmítl vůbec sestoupit z mašiny. Minuli jsme rozvodí Labe/Dunaj s technickým unikátem, který přelívá vodu do jednoho nebo druhého rozvodí. Překročili jsme rakousko/německá hranice a následně i německo/české (jak jinak než nelegálně). Projeli jsme Stožec a dali si oběd v Českých Žlebech (opět jedna z vysídlených vesnic). Nejzazším místem výletu bylo Hliniště, potom už jsme vzali směr východ přes Lenoru. Při cestě zpět jsme pokořili vojenský prostor Boletice, lépe řečeno jsme tam zabloudili. Po večeři v Českém Krumlově, kam jsme prchli před zhoršujícím se počasím se k nám připojil druhý tým: Hořák, Macek a Básník. Přespali jsme v Přídolí. Účast Hořáka v týmu jsme poznali hned první večer. Našel nám ubytování hotelového typu zcela zdarma. Toalety s papírem, teplá voda, ručníky a pod střechou. Vzhledem k tomu, že to vypadalo, že začnou padat trakaře, jsme byli za takovou pohostinnost moc vděční. Nevím, co by na to řekl místní fotbalový tým:), touto cestou děkujeme za ubytování SK Přídolí. Následující den jsme kličkovali před špatným počasím. Navštívili jsme Třeboň s místními rybářskými slavnostmi a přehlídkou historických vozidel. Naší pozornosti neušel ani místní pivovar. Pokračovali jsem přes Zámek Červená Lhota. Potom nás Laďa kvůli chybě v softwaru navigace nechal jezdit dvě hodiny dokola v trojúhelníku Nová Včelnice, Žirovnice, Kamenice. Ze zamotaného kruhu jsme se nakonec dostali a skončili jsme na náměstí v Telči. Krásné město, o to krásnější bylo, že tam ten večer probíhal festival. Ten jsme si nemohli nechat ujít. Skupiny Mňága a Ždorp a MIG 21 byly zárukou výborné zábava a za kilčo jsme neodmítli. V neděli jsme směřovali přes Třebíč, Náměšť a Rosice domů. Špatné počasí nám dýchalo na záda.
Jedinou závadou na celé akci byly mervinovy povolený šroubky v zapalování.
Milníky akce:
- najeto cca 1000 km
- počet účastníků 8
- počet strojů 7
- počet odtahů 0
- projeli jsme příhraniční oblast pod Lipnem, což se nám nikdy z důvodu špatného počasí nepodařilo
- druhá návštěva vojenského prostoru Boletice
- nezmokli jsme!
- stihli jsme festival v Telči (Mnága a Ždorp a MIG 21)
Hlášky akce:
- kolik ti to tak nejmíň jede? (Bulmen) diskuze před výjezdem Jericho
- když se kohoutek splaší i želvička je dobrá (Bulmen) zámek Červená Lhota
- stejně to vyhraje ta čokoláda (Bulmen) Olympiské hry Peking, před přenosem finále sprintu žen (a vyhrála to ta čokoláda 🙂