komentář Hořák
Datum: 9. 8. 2007 – 12. 8. 2007
Akce začínala tradičním způsobem na tradičním místě.Netypickým jevem ale byl připravený a vzorně i se svou „berlou“nachystaný známý rychlík Bullmen.Během jedné a čtvrt hodinky finiše chystání jsem se stihl seznámit se čtyřnohými kamarády obou sousedů(na Nové ulici proslulými obranáři neurčité ale zaručeně naprosto nevyzpytatelné rasy).Na Aralu u Rohlenky jsme dotankovali.Obsluha pumpy si nás určitě pamatuje.Poněkud dramaticky jsme totiž pomocí koruny losovali,kterým směrem se letos naše Jawky vydají.Vyhrála strana východní.
Další strategickou zastávkou byla „napoleónská“ pamětní deska na Zbýšováku.Zde se nám Bullmen tak dlouho frajersky zahrabával,až mu to zdechlo.Začínal jsem si konečně připadat normálně.(Loni jsme první poruchu registrovali u hřbitova v Kobylnicích!)Po průzkumu oblohy i Mervin přes svoje mucháče registroval dva bouřkové mraky zrovna v našem plánovaném směru.Jednoduše jsme otočili stroje a statečně se vraceli.
Jízda Moravským krasem nestála za zmínku až do Křtin,kdy se za poslední (tzn.Bullmenovu) Jawku zařadila policejní dodávka.Pokusili jsme se jim ujet.Rychlost jsme zvýšili na smrtících 55 km/h a hustota nečistot v ovzduší znatelně vzrostla.Pohled do zrcátka změnu bohužel nezaregistroval.Zato přes hluk motoru bylo tlumeně slyšet,jak se Bullmenovi chvěje čelist.Druhým fíglem bylo snížení rychlosti na minimum a donucení příslušníků k předjetí.Policisté naše pokusy mazácky s nadhledem ignorovali.Zbavili jsme se jich až v Jedovnicích u benzínky,kde strážci pořádku prozíravě odbočili.Věděli jsme ,že Bullmen má v rukávu ještě osvědčenou „chameleón“ metodu,totiž zajet do lesa a dělat,že tam není,ale tu si schoval pro jinou příležitost.
S naším policejním autem jsme se znovu sešli až v Lipovci.Zde jsme si ho všimli už v předstihu a takticky jsme zabočili jinou cestou.Přece jen provokovat s Bullmenovou technickou z roku 2000 nám přišlo poněkud riskantní.
Večeři jsme si odbyli na náměstí v Konici.Nekompromisně zavírali už ve 21:00,proto jsme za dnešní cílovou stanici určili Dzbel.Litovelská jedenáctka do nás padala stabilně průměrnou rychlostí.Až ranní vstávání ukázalo,že budeme muset ze zdravotních důvodů změnit značku piva.Spali jsme v drobném ale vytrvalém mrholení na louce za vesnicí.
Páteční dopoledne jsme strávili na hradě Bouzov.Zde jsme rozšířili sestavu o Janu,pro kterou jsem se ráno stavil.Po prohlídce jsme jeli pozdravit Kájínka na Mírov.Uvedli jsme se tady jako atrakce poté,co se s námi Bizonek nečekaně v zatáčce zaryl do asfaltu.Přišel tím o stupačku,blinkr a pár kapek benzínu.Já jsem ztratil sebedůvěru a spolujezdce.
Mezi dešťovými mračny jsme prokličkovali přes Zábřeh a Hanušovice.Před námi se vypínaly Jeseníky.V plánu bylo pokořit vodní elektrárnu Dlouhé Stráně.To jsme bohužel nezvládli.Jedna cesta byla rozkopaná,ze druhé nás slušně ale rozhodně vykousali lesáci.Uzavřenou silnicí přes Červenohorské sedlo jsme projeli do Jeseníku a v Písečné jsme to po několika Holbách metodou padni kam padni zapíchli.
Ráno jsme pokračovali na severozápad,kde nás za obcí Žulová čekaly Rychlebské hory.Nýznerovský vodopád nás zklamal.Ve skutečnosti jsme spatřili max. metr a půl vysoký stupeň,přes který se valila voda potoka.
Na oběd jsme se stavili v Malé Morávce.Vyhládlo nám po úspěšném začmuzení hlavní třídy lázeňské obce Karlova Studánka.
Dosud se nám déšť vyhýbal.Citelně jsme zmokli až poblíž silnice Bruntál-Rýmařov,když nám banda cyklistů těsně před nosem a naprosto drze obsadila vyhlídnutý přístřešek.
.Posledním útočištěm se nám stala autobusová zastávka v Malé Šťáhli a v Břidličné.
Návštěvu přehradní nádrže jsme zamítli díky výskytu evidentních dešťových mračen.Přes Budišov nad Budišovkou jsme se vnořili do vojenského pásma Libavá.Neodpustili jsme si průzkum sovětskými vojsky zničeného kostela ve Staré vodě.Přes nespočet kaluží jsme se přebrodili do prostoru,kde noha civila nestála posledních šedesát let.Orientace zde nebyla nejsnazší,ale navigátor Dave opět předvedl,že nedominuje pouze v konzumaci alkoholických nápojů.Po vesnicích zbyla jen kamenná torza domů prorostlých stromy.Vojenský újezd je převážně pokryt hustými smíšenými lesy,ale nacházejí se tu i rozlehlé planiny porostlé jen travou a loukami u řeky Odry.Dostatečně nasyceni prachem jsme se vynořili v Potštátu.
Večeřeli jsme v hospodě v Týně nad Bečvou.I zdejší Zubr byl pitelnější než Litovel,což jsme kvitovali s povděkem.Problémem ale byla obsluha.To,že pochybná slečno-paní nezkrásněla ani po pěti pivech bychom jí i odpustili.Protože však vázlo zásobování našeho stolu,poměrně brzo jsme šli spát.Vrchní nejspíš pochopila a úspěšně se ošidila při placení,takže nakonec jsme byli spokojeni všichni.
Neděli jsme věnovali prohlídce hradů.Nejdřív jsme pokořili Helfštýn,později v Hostýnských vrších i Lukov.Bohužel tzv. vyblité počasí zklamalo kochače výhledů do krajiny,i když obě zříceniny oblasti zřetelně dominují.Ve stejnojmenné dědině nás rozesmál Bullmen svým svérázným přístupem při opravě svého peklostroje.Naštěstí uvolněnou jehlu do karburátoru brzy zasadil a mohli jsme pokračovat dál do Zlína.Už několik let s podivem pozorujeme,že Bullmen od investice do baterky ve Žďáru nad Sázavou,všechny poruchy odstraňuje výměnou za součástky z rezervního stroje.
Ve Zlíně jsme poobědvali a čekali,až přejde přeháňka.Nakonec jsme i přes padající kapky vyrazili přes Hradiště a Koryčany domů.
