Letošní Silvestr jsme pojali poněkud netradičně a rezervovali jsme si základní školu v Zuberci. Tedy přesně 3 třídy. Dvě nám sloužily jako spálně a tředí byla pařící, shodou okolností 1B s kompletní vánoční výzdobou od prvňáčků, kterým tímto děkujeme zejména za část výzdoby která posloužila při grilování kuřat, ale i za klavír, křídy atd..
Ale nepředbíhejme a vezměme to pěkně od počátku a přejeme příjemnou zábavu…
Startujem
Je úterý 8 hodin ráno, poklidné vesnice Jiříkovice a Tvarožná se probouzejí do ospalého mrazivého prosincového rána. Málokdo tuší, že několik „vyvolených“ se právě připravuje na další významnou událost svého života – Silverado Zuberec 2005. V 9:00 zasviští jejich pneumatiky směrem ke Slovensku. Odpočítávají se poslední minuty. Čas -15 minut před startem všem nahání husí kůži, naši hrdinové jsou připravení v plné výzbroji a již pouze čekají na povel ke startu. Čas -10 minut znamená žhavení motorů Japonských superstrojů s plnou nádrží a zátěží. Čas -5 minut do startu jsou již spuštěny kamery a všichni odpočítávají. Čas -3,minuty -2 minuty, a pak -1 minuta všechny znehybní hlášením: „Kurva já sem myslel že jedem až vo desíti“, které se ozve z Bulmenovy postele, kterého právě probudil náš telefonát. „Já, já, já su hned dole!“ zazní jeho druhá věta. Asi po 30-ti minutách se nám ho konečně podaří spatřit v pantoflách a teplákách mezi dveřima. „Jasně už jedeme“ přišel nás ujistit spolu s překvapeným konstatováním, že lyže jsou asi zřejmě na půdě. Alespoň že ten gril na kuřata je nachystanej, nasraně cedíme mezi zubama a utíráme jednoroční nános prachu z grilu. Start musíme pochopitelně odložit, neboť se opět projevil syndrom houfování – Pokud se řekne že jedeme v 9:00 pro většinu normálních lidí to znamená odjezd, pro ten zbytek to znamená začátek „houfování“, které má předem neznámé trvání. S láskou tedy vzpomínáme na Janečky, který tento termín v naší novodobé historii zavedl.
Vraťme se ale k odjezdu. Během následujících 20-ti minut se Bulmenovi podařilo všechny jeho komponenty postupně nastrkat před barák, pochopitelně se nás asi stokrát zeptal, jestli má všechno. Takže po inventuře jeho věcí jsme si konečně oddychli, že už se nám poštěstilo, když v tom přišla další rána. „Leze na mě sraní“, oznámil. V tu chvíli nám bylo všem jasné, že máme velký problém. Pro normálního člověka je to rutiní záležitost, ale v případě pana B to znamená prodlevu hodinu a více!!! Nic nepomohly návrhy a zlepšováky, zkrátka jsme start museli opět odložit. Po návratu pana B z dovolené jsme pak mohli konečně vyrazit. Věci jsme úspěšně uskladnili do kufru, drobné potíže jsme zaznamenali pouze s Václavovým batohem, který měl mírně nestandardní rozměry, ale po kontrole jestli tam náhodou nemá psa, jsme většinu věcí nastrkali do kufru a rakve. V tuto chvíli jsme ještě netušili, že 40% lyží nebudeme vůbec potřebovat, ale nepředbíhejme.
Konečně jsme byť s poměrně slušnou sekerou vyrazili. První mírné komplikace nastaly u Rohlenky, tedy na 2. (slovy druhém) kilometru naší cesty, kdy Bulmen začal poměrně vehementně prosazovat jinou cestu, než jakou jsme plánovali původně… Hádka trvala až za Vyškov, díky čemuž jsme minuli sjezd na Olomouc, takže jsme se vynořili v Kroměříži, tedy na cestě, kterou už vůbec nikdo nepředpokládal. Bullmen (budeme ho nadále označovat pan B, neboť stále panují nejasnosti zda má ve jménu jedno nebo dvě L) se suveréně ujal navigace, neboť tento kraj podle jeho tvrzení má projetý křížem krážem na kole a nějaký mapy on nepotřebuje, páč to tady zná jako svý boty. Vymluvili jsme mu tedy směr který navrhnul jako první a který by nás dovedl nejspíš zpět do místa startu a pak jsme to již nechali na něm. No, nebudeme to dále rozpitvávat, zkrátka než jsme se dostali alespoň na dohled ke Slovensku, projeli jsme téměř všechny okrsky které v tomhle kraji jsou a najeli bezpočet kilometrů. Ještě že jsme zavrhli ten průjezd Buchlákama po cyklistických stezkách!
Průjezd hranic proběhl kupodivu bez problémů a první zastávka byla u supermarketu Kaufland v Žilině. Jako první jsme obsadili regál s Borovičkama se smutným výrazem, neboť nám cca 8 druhů tohoto chlastu připomínalo, že je zřejmě vyprodáno. Nakoupili jsme něco kolem 7 – 10 litrů a k tomu nějaká kuřata a další laskominy.
Na tomto místě bych vysvětlil, že Borovička je typická Slovenská lihovina něco jako u nás Slivovica. Dělá se to z Jalovca a když to pijete, tak máte pocit že okusujete vánoční stromek. Každopádně my máme ve zvyku pít vždy speciality kraje kde se právě nacházíme. Ve Francii víno, Španělsku Sangríu, v Německu pivo a na Slovensku borovičku. Ne že by na Slovensku bylo až zas tak špatný pivo, ale občas máte po vypití dvou škopků Tatranu pocit jako když polknete cihlu, takže ta borovička je velmi dobrá volba.
V tamním Kauflandu jsme nakoupili kompletní svačiny a věčeře, omezili jsme pouze salámy, po zkušenostech s loňskými Janečkovými salámovými mejdany a vydali se dál k Zuberci. Cestou jsme neodolali a v autě jsme všichni ochutnávali zakoupenou boprovičku.
Ubytování
Do Zuberce jsme dorazili k večeru směrem od Lipťáku přes kopce, kde jsme nasazovali řetězy – ne že bychom je potřebovali, ale chtěli jsme je aspoň vyzkoušet, když už je táhnem. Pak už jsme je nesundali celý týden. Odborníkem na nasazování řetězů se ihned projevil Václav, který pohotově nasadil řetězy oběma autům. Kdyby jsme ho neměli tak máme zřejmě ještě teď přimrzlé řetězy k rukám. Takže když jedete na hory, nezapomeňte přibalit Václava!
V Zuberci jsme jako prominenti získali hned dvě třídy na spaní a jednu třídu jako pařící místnost, kam se v průběhu týdne stahovali i lidé z okolí. Tato místnost (třída) byla kompletně vybavena od posezení, nádobí, až po vařič. Chyběla pouze lednice, což jsme pohotově vyřešili stažením učitelské lednice ze sborovny. Takže jsme byli všichni navýsost spokojeni. K dispozici jsme měli tělocvičnu, saunu, samozřejmě sprchy a také místnost s asi 3-mi pinpongovými stoly. A pochopitelně další třídy s jejich obyvateli s nimiž jsme prožili nejeden večírek. Z Brna jako již tradičně dorazil zájezd od Kudrny s jejichž členy jsme se saunovali, konkrétně se dvěma velmi zajímavýma Pražačkama. Nechyběla ani školní diskotéka a návštěvy termálů…
Ale již dost keců a mrkněte na náš obrázkový seriál….
Zde najdete závěrečnou akci v Kolatransportu 4. 2. 2006…
Nominace na Merviny
Okolo Silvestra jsme stanovili nominace na získání Mervinů, což samozřejmě vyplynulo z průběhu celé akce. Jak se zpracovávaly nominace uvidíte zde…
Nominace jsou tyto:
- Největší ožrala ožratý – navrhnutý byl Bullmen, neboť to na něm bylo asi nejvíc vidět zvlášť po první noci, po které polykal k snídani utopence v celku.
- Největší spáč – Mervin, neboť čistý čas spánku převyšoval čistý čas kdy byl naživu.
- Nejrychlejší balič slečen – Nominován byl Václav, a jeho cigaretová metoda.
- Největší držák (nejvíc vydrží) – Nominováni byli Václav a Mervin, neboť oslavu Silvestra táhli do 12 hod. dopoledne následujícího dne (1.1. 2006)
- Největší lyžař – Nominována byla Jana a Jirka, kteří strávili nejvíce času na lyžích.
- Největší bavič – nominován byl Jeleň, neboť zavedl řadu populárních her. Dále byl nominován Bredis za realizaci Vyvolných první večer a dále za spolehlivou službu zpovědníka a kazatele.
- Nejdivočejší řidič – nominován byl Václav, který s Mervinovým autem jel dvakrát do Oravice a zpět jako k požáru. Současně provedl několikrát hodiny, jednou jel bez světel a posunul kontejner. Vždy ale s nejlepším časem.
- Nejlepší snowboarďák – nominován byl Jeleň a to sebou samým.
- Nejmenší spáč – nominována Jana za dohled nad výpravou a zdravou kritiku.
- Nejlepší mamina – nominována Jana za celkový dohled nad kuchyní, chybějícími ingrediencemi v kuchyni a přípravu Silvestrovské tabule.
- Nejlepší organizátor akce – nominován nebyl nikdo.
Vážení, pokud jste se účastnili akce a zatím nehlasovali o nominacích, měli by jste tak učinit na mail mervin@mervin-cz.com, nebo SMS na 731 456 507. Děkujeme.
A konečně výsledné vyhlášení Mervinů a Mervínků za akci Silverado 2005 najdete zde…
Závěrem
Věřte nám to nebo ne, všechno toto se opravdu stalo. Možná by si někteří lidé přáli aby ne, možná zas jiní aby jsme to prožili ještě jednou. Každopádně jako každá naše akce i tato byla originál a i příští rok se najde spousta dalších nových lidí kteří se budou chtít účastnit a prožít s námi to co my letos, ale vážení pozor: Příští rok chystáme opět něco jiného a samozřejmě neméně okázalého!
VzpomínkaAutoři stránek mervin-cz.com by na tomto místě rádi upozornili, že 31. prosince 2005 se poblíž mestečka Zuberec, kde probíhal náš Silvestr stala tragédie, při které zahynulo 7 lidí při pádu laviny. Vzpomeňme společně na tyto oběti hor a doufejme, že k dalším podobný tragédiím nikdy nedojde. Ať i nadále brouzdáme v horách po celém světě bez obav a plni radosti a touhy po poznání.
Děkujeme…