2005
Protože každý normální člověk jezdí na kole po rovince a hlavně z kopce, my musíme jezdit v horách a hlavně do kopce. Jelikož v České republice nám pomalu docházejí hory, kde by nás ještě byli schopni akceptovat, jedeme toto jaro do Jizerských hor. Ne teda že tam by nás viděli rádi, ale aspoň poznají kluky z rovin.
Jak se to začalo…
Bylo nebylo, jednoho dne, Bullmen usoudil (když mu kámoš omylem půjčil kolo), že bychom se měli věnovat cyklistice. Její výhoda je totiž v tom, že po cestě je poměrně dost hospod, navíc kočky dost letí na drsně vyhlížející borce za řídítky samohybu.
Proto jsme se rozhodli pořídit si vlastní samohyby. S Bullmenem máme sice zkušenosti s dvojkolem, což je úspornější, razantnější a nebezpečnější řešení, ale problém je v tom, že zadní se většinou ulejval, takže chtěli jezdit všichni vzadu.
Koupíme si proto každý svoje kolo. Zcela jednoznačně jsme se shodli, že nemá cenu kupovat kolo levnější než 36 000,- korun, neboť nejsme tak bohatí, abychom si mohli kupovat slabé značky. Prodavači se nás sice po dlouhém výkladu a názorné prezentaci podařilo přesvědčit, že dražší kolo neznamená menší námahu při šlapání, což jsme nakonec akceptovali narozdíl od názoru, že nám bude stačit Ukrajina střední třídy, který prodavač pronesl po tom, co jsme vešli do krámu a Bullmen ohodnotil jejich nabídku kol.
Je třeba říci, že většina výrobků nebyla nic moc, podbízely se levné západní značky, což Bullman odhalil odškrábáním horní lakované vrstvy až na levný duralový materiál japonské provenience. Ze všeho nejdůležitější je mít přehazovačku typu RX místo LX, toho si kočky nejvíc všímají na cestě, odpruženou vidlici a dvoupístkovou pumpu (vakuovou pumpu ale využijí spíče starší cyklisti). Jinak je většina dílů stejná na různá kola, stačí říct že to potřebujeme na horské kolo… Zřejmě se to byl nějakej divnej rok, kdy to neřekli výrobcům, neboť při sestavování kola a doplňků většina věcí k sobě vůbec nepasovala, ba dokonce spolu neměla vůbec nic společného. Kleště, kladivo a svářečka však vykonaly své, chybějící šrouby jsme doplnili ze starých zásob, kdy jsme ještě restaurovali mašiny a mohli jsme konečně vyjet….
O našem prvním výjezdu někdy příště…
Jedeme do hor
To že jezdíme do hor není náhoda. V horách jsou kopce a lepší je vždy jezdit s kopce než pořád šlapat po rovince. Po několika výletech jsme již plně chápali význam drobných čárek vrstvících se jedna na druhou, kterým se říká „vrstevnice“. Původně podle Janečkovy teorie tyto úsečky znázorňovaly elektrifikaci salaší, neuspěl ani Bulmennův názor, že jde o nekvalitní tisk map, které se původně kreslily za ještě za války, což byla u některých jeho map pravda, neboť jsme občas marně hledali kopec či město které bylo už dávno zničeno náletem spojenců.
Původně jsme do akčního místa jezdívali na kolách po vlastní ose. Později jsme přesedlali na vlak, když jsme však jednou zapomněli zamčeného Janečky na WC, začali jsme jezdit autem a už jenom autem.
Bylo zajímavé, kolik se do malé felicie vlezlo kol, sedět ve výpletu předního kola 150 km však nebyl žádný med. Proto jsme pořídili střešní nosiče na kola :-o. Přestože se jeden nosič skládá v průměru asi ze dvou trubek, trvala nám instalace tří nosičů v přepočtu něco kolem 2 – 4 hodin. Je zajímavé jak se tyto výrobky od jednotlivých výrobců liší a to nejen tvarem, ale zřejmě i filozofií montáže a celkového fungování. Naše sympatie si získal Janečkův nosič na jedno použití od Slovenského výrobce, kdy se po dojezdu kolo z nosiče jednoduše odlomí…
Cykloturistika má sama o sobě velmi mnoho kladů. Kupříkladu nemusíte při jízdě z kopce nic dělat. Pravda, někdy už ani dělat nic nejde, ale i tak jste o něco pohyblivější než pěší. O to více zbývá času na hospůdky.
Velmi cennou zkušeností našich výprav je fakt, že i v horách je třeba jezdit do kopce. Ne že by jsme to schválně vyhledávali, ale někdy jsou cesty tak blbě značené, že je to třeba…
Teorii jak jezdit v horách aby jste nemuseli šlapat do kopce probereme příště…
Fotodokumentace s komentářem bude brzy, jakmile se Bullmenovi podaří vyvolat nafocený film, což může být tak odhadem někdy krátce po příštím Silvestru…
Komentáře:
Komentáře posílejte na michal.valny@mervin-cz.com. Pokud nemáte e-mail tak to zkuste jako SMS: 605-297009. Pro ty kdo nemáte e-mail ani mob. telefon je pak k dispozici podatelna obecního domu v Jiříkovicích, kde vám rádi předají přihlášku na kurzy seznámení se se současnými elektro-technickými přístroji v domácnosti 21. století.